Urbanová Veru

Žila jsem ve světě, kde jsem si myslela, že musím BOJOVAT. Bojovat za sebe, za svá práva, za svou svobodu, za splnění snů.
Věříla jsem, že život jě těžký a je potřeba si ho vydřít a zasloužit.

Je to už víc jak 10 let, kdy jsem poprvé objevila, že to tak nemusí být. Že jediné co rozhoduje o tom jak bude můj život probíhat, jsem JÁ SAMA.
Že ač se to zdá neuvěřitelné, tak jsem 100% zodpovědná za vše, co se mi v životě stane. Dobré i špatné.

A tedy, že mám absolutní kontrolu nad tím, jak si svůj život vytvořím.

Je to obrovská svoboda, ale taky velká zodpovědnost. Už se není na co vymlouvat.
Na těžké dětství, špatné podmínky, nevhodnou dobu, šéfa…

Takový život vyžaduje velkou dávku ODVAHY a DŮVĚRY.
V Sebe, v život jako takový, v proces… protože většina rozhodnutí, které po této cestě děláme nezní naší hlavě zrovna moc logicky.

Dnes žiju život, který je dobrodružství a zábava každý jeden den. Naučila jsem se GO WITH THE FLOW. Když mě to někam táhne, tak nehledě na logické důvody, které chrlí hlava, to prostě udělám.
Často nevím konkrétně proč, ale ze zkušeností už vím, že se vždy vyplatí skočit a počkat si na bigger picture.
Udělala jsem hromady iracionálních rozhodnutí odheldně vztahů, práce, podnikání, peněz, bydlení,… a vždy jen koukám s otevřenou pusou, jak se věci ve zlato obrací.

Odráží se to na božím partnerském vztahu a vztazích celkově, na lehkosti ve financích, na svobodě a zábavě v práci a v neposlední řadě na lásce ke svému tělu (a vztahu k jídlu).

Už si věci nekomplikuju, VYPLA JSEM AUTOPILOTA a odvážně naskočila na SVOU VLASTNÍ CESTU. Né tu, kterou jsem si myslela, že by se mělo nebo ode mě očekávalo, že půjdu.